O mně

Tento blog jsem založila začátkem léta 2015 a mým záměrem bylo psát o zdravém životním stylu, který jsem tehdy viděla v raw stravování. Nepřipouštěla jsem si, že by mohlo být něco zdravějšího, pro člověka prospěšnějšího a přirozenějšího, nežli ovoce, zelenina, ořechy a semínka. Ani přesto jsem však nikdy nebyla fanatickým obhájcem veganské či jiné doktríny a domnívám se, že by se lidé měli navzájem respektovat a  ne vést žabomyší války o tom, zda jíst vajíčka nebo ne. Ať je jí ten, kdo rád je má. Já je jím a naše slepice nijak nestrádají. Vesele si kvokají, prochází se po obrovské zahradě jako královny a ani pes se na ně nemůže podívat, jinak riskuje slepici na zádech a klovanec za ucho.

Ano, i já jím vajíčka a ze živočišných zdrojů nejen je. Kompletně jsem v březnu roku 2016 změnila styl života, jelikož jsem začala cvičit a na raw stravě jsem se při zvýšené tělesné zátěži necítila dobře. Najednou jsem měla pocit, že se moje váha zbláznila, protože jsem za velmi krátkou dobu z původních 48 kg při výšce 164 cm přibrala nejdříve na 52 kg, poté 55 kg a rafička váhy se zastavila až na 60 kg. Cvičím s těžšími váhami a běhání na páse nepraktikuji, protože mě to nebaví a nevidím v něm hlubší smysl.

Můj posun je však patrný a i když váhový příbytek vypadá hrůzostrašně, výsledek je takový.

Pořád je co zlepšovat, hlavně co se procenta tuku v těle týče, nicméně teď cítím, že toto je můj pravý životní styl, totéž jsem si však říkala i o raw stravě a veganství, nicméně vnitřně jsem o tom přesvědčena na 100 % nikdy nebyla. Díky cvičení se cítím být psychicky v pohodě a každý den mě hrozně baví, i když zrovna necvičím.

Také jsem slyšela názor, že přestávám být ženou a že mám příliš velká stehna, větší, než chlap.

Došla jsem k závěru, že mě názory ostatních zajímat vůbec nemusí. Že člověk má dělat to, co ho baví a naplňuje a ne se neustále ohlížet napravo, nalevo a dozadu. Každý by se měl dívat hlavně před sebe a krásu hledat především uvnitř.

Často mě ve dětských letech kolega od maminky z práce škádlíval, jestli že jsem holka nebo kluk, protože jsem měla krátké kudrnaté vlasy a odstáté uši. Vždy jsem naštvaně ukázala na uši, že mám přeci náušnice a že je teda jasný, že musím být holka. Stejně tak, jak mě to tenkrát bolelo a mrzelo, tak jsem to do určité doby vnímala i teď. Když se ale budete neustále zajímat o to, jestli se někomu líbíte či ne, ochudí vás to o spoustu úsměvů a hezkých dnů. Jste takoví, jací jste a pokud se to někomu nelíbí, nemusí vás to vůbec zajímat, váš problém to není.

Původní příspěvek byl tak trochu utopistický, ale jeho myšlenka se mi líbí, proto tady pár útržků nechám. A proč? Prostě protože jsou pravdivé.

Zkrátka, mějte se rádi, protože to nikdo jiný za vás lépe neudělá.

• Život, který nám byl dán do vínku, máme jen jeden a přitom někteří z nás jen přežívají, zkrátka žijí tak, jako by čekali, až se jim štěstí bude snažit vetřít do přízně. Tak to ale nefunguje. Když chceme, aby na hladině v parném létu bez sebemenšího zavanutí větříku byly vlny, jednoduše si je musíme udělat. Pokud chceme být šťastní, musíme se sami šťastnými učinit.

• Deprese, nespokojenost, závist či nenávist se mezi lidmi šíří skoro jako rýma, sami takové lidi nemáme rádi, tak proč se v ně tak často měníme? Uvědomujeme si to vůbec? Člověk se nerodí dobrý ani zlý. Je to ono okolí, které tvoří jeho osobnost, charakter, který se tak často stává nakonec proklínaným.

• Možná vás až překvapí, jak důležitou roli může v našem životě hrát právě jídlo, nad kterým mnohdy ani nepřemýšlíme či pohyb, který považujeme za zbytečný. To je však škoda, protože právě tyto dvě věci jsou základem, na kterém můžete začít budovat své štěstí. To totiž nenajdete v penězích, jak se valná většina lidí mylně domnívá. Vždyť kolik na světě existuje movitých lidí, kteří propadli alkoholu, anorexii, bulimii nebo třeba závidí mladým lidem tu jejich jedinou komoditu, kterou si oni sami nemohou dovolit za celé širé bohatství světa.

Tento článek jsem končila myšlenkou o správné cestě, kterou jsem objevila v ovoci. Co tehdy bylo pro mě pravdou, teď už není. Co to vlastně znamená? Správná cesta není pouze jedna. Každý z nás má nějakou cestu, kterou považuje v ten okamžik za správnou.

Každý subjektivně pozná, jestli ta jeho cesta je správná a zda ho baví po ní kráčet.

„When you judge others, you do not define them, you define yourself.“

Earl Nightingale