Na skok do světa bulimika

gallery_142330_12466_93229Je tak jednoduché stát se závislým. A jak to tak bývá, stejně tak jak je snadné se do toho dostat, tak těžké je najít z toho všeho cestu ven. Závislost existuje úplně na všem. Nejen alkohol či drogy. Pokud něco milujete, máte našlápnuto k určité závislosti. Závislost je vždycky negativní, nehledě na to, jestli se jedná o činnost v zásadě pozitivní. Vždy platí, že nic se nemá přehánět.

Okolo 24 milionů obyvatel vyspělého světa má problémy s poruchami příjmu potravy. Přesně tak, anorexie a bulimie. Možná o těchto lidech ve svém okolí víte, možná o nich nemáte ponětí, ale oni tady jsou. Žijí mezi vámi, ať už anonymně anebo vy jen tomu všemu přihlížíte. Uklidním vás, vy s tím stejně nic udělat nemůžete. Ten, kdo může tohoto člověka změnit, je pouze on sám. Musí totiž chtít. Pokud ten dotyčný není vnitřně přesvědčen o správnosti tohoto kroku, nic se nezmění. Vám bude třeba říkat, kolik toho snědl anebo že nezvracel, ale například nesnědl vůbec nic či velmi málo anebo zvracel velmi tiše. Bulimie i anorexie jsou co do výsledku velmi stejné. Anorexie, jakožto i ten název sám zní mnohem ušlechtileji. Bulimie je nechutná, dekadentní. Anorektik nejí, bulimik jí jako o život a pak se stejnou vervou zvrací. Během pár chvil se jeho psychika neskutečně otřese.

 V jednu chvíli zažívá euforii z množství a rozmanitosti jídla, na které se strašně těší, poté uspokojení z prvního sousta. Pak se dostaví pocit odpovědnosti. Musí sníst co nejvíc, když už bude zvracet. Končí to pocitem přecpání a nechutenství k další konzumaci jídla, nenávistí k jídlu a k sobě samému. A přece scénář vystřižený jako z filmu 50 x a stále poprvé se neustále opakuje. S tím rozdílem, že to není 50 x, ale mnohonásobně víc.

Člověk, který zvrací pravidelně, to má už zmáknuté. Ví, jak zvracet, aby se nedávil, ví, jak nejrychleji vyvolat polknuté jídlo zpět mezi nás. Ví také, že zvracet na záchodě asi nebude ten nejlepší nápad. Je to jako byste byli zlodějem a pořád se vraceli na místo činu. Vězte, že pokud je dům plný lidí, je velmi nepravděpodobné, že bude zvracet právě tam. S největší pravděpodobností si vyhledá klidné místečko a s nějakou nádobou se odebere do soukromí, má-li to být ideální, zamkne se. Teď mu už nic nebrání, aby svůj démonický čin dokonal.

 Zakousne se do hřbetu ruky, ukazováček a prostředníček mu vjedou do krku. Velmi pravděpodobně přední zuby opět zapadnou na stejné místo. Vždycky to tak vyjde, za klouby ukazováčku a prostředníčku je za tu dobu už značka po zubech. Prostředníčkem a ukazováčkem polechtáte čípek v krku a v mžiku salvy vypuknou. Pozor však na dlouhé nehty, poškrábete si jícen a bude vás bolet v krku jako při angíně. Pokud jde o důmyslného bulimika, promyslel, co všechno sní, aby se při zvracení příliš nenadřel. Tekutá strava půjde dobře ven, to ano, ale ani s tímto se to nesmí přehnat, protože to půjde ven nejen ústy, ale také nosem a vysmrkávat kousky jídla z nosu není zrovna sexy a navíc budete v nose ještě nějakou dobu cítit žaludeční šťávy, které nevoní zrovna po fialkách.

Když už je dílo zla na vás samotných dokonáno, teď se ukáže, kdo pochopil, že má problém a měl by se jej zbavit a ten, kdo nepochopil vůbec nic a bulimií si postupně zvrací i mozek.

Je to taková ikonická scéna, zásadní milník toho všeho co děláte, chvíle, kdy si uvědomíte, proč to děláte a nepřijdete vlastně na nic jiného, prostě nechápete, proč to děláte. Neumíte vysvětlit, proč jste v poslední hodině snědli taková kvanta jídla, přijdete na to, že tu chuť po několika soustech už ani nevnímáte. Nemáte z toho radost. Jen žerete, žerete a žerete. Žerete tak dlouho, dokud vám není z toho jídla a ze sebe samotných tak špatně, že nejlepším řešením je jít to všechno vyzvracet.

 To je ta chvíle, když celí zrudlí, s žílou na čele, oči zalité slzami a s rozostřeným viděním se dramaticky podíváte do zrcadla a upřímně si řeknete „Ty krávo, co to děláš? Zítra to už neudělám. Nesmím. Dnes to bylo naposledy.“

Třebaže toto je u 99,9 % lež, je to první schůdek na cestě k novému já, cesta k „uzdravení“. Je to pouť dlouhá a trnitá. Na druhou stranu však být nemusí. Všechno záleží jen na vás a uvědomění si, že význam své postavy přeceňujete. Zní to jako strašné klišé, ale jak budete starší, uvědomíte si, že ani tak nezáleží na tom, co je venku, ale co je uvnitř. Dejme tomu tento podíl je 20 : 80. Zásadním problémem všech bulimiků je, že se z určitého důvodu nenávidí. Možná si to nepřipouští, ale nenávidí se, jinak by si toto nedělali. Jinak by se nepoškozovali a netrestali.

Nedělejte to, stejně nebudete se sebou nikdy spokojeni. Pořád na sobě budete vidět tuk, který tělo nehodí jen tak přes palubu. Váš mozek je nemocný a k tělu nepřátelský. Tělo se jen tak nevzdá své jediné záchranné brzdy, kterou v tuku má. Jediným řešením je začít správně jíst a třeba i cvičit. Zkrátka si vytvořit svalovou hmotu, která tuk zlikviduje. Musíte ale jíst, bez jídla nevytvoříte svalovou hmotu. Pokud nebudete jíst a budete cvičit, dopadnete velmi špatně.

Bulimie je zkrátka závislost jako každá jiná, nikdy se jí už nadobro nezbavíte, pořád bude s vámi a je jen na vás, jestli ji pustíte z řetězu. Spouštěčem mohou být například psychické problémy, rozchod s partnerem a jiná trápení. Řeknete si jen jednou, jen jednou se přejím a vyzvracím. Alkoholik si také říká, jen jednou, jen jednou se napiju. Je potom tak strašně těžké přestat, že se nakonec můžete dostat až do rukou odborníka, aby vám od závislosti pomohl.

Čím déle zvracíte, tím méně začínáte věřit, že to vážně zvládnete. Ale ten moment po zkrátka víte, že to sakra není dobré a že z toho chcete ven. Přemýšlíte nad tím, jak jste mohli tak hluboko padnout a kdo vám teď pomůže znovu se postavit na nohy. Můžete požádat o pomoc vám blízkého člověka, ale nečekejte od něj zázraky. Stejně vaší nemoci neporozumí. Nebude bulimii vnímat jako nemoc, přeci můžete kdykoli přestat s přejídáním a strkáním prstů do krku. Je to jen na vás. A přesně tak to je. Není jiná cesta. Chyťte se zdi a s její pomocí si pomalu stoupněte. Až budete vzpřímeně stát, pusťte se a běžte dál. Nechte to svinstvo za vámi. Navštivte zubaře a nechte si opravit zuby, máte je zničené a jejich oprava vás vyjde i na několik desítek tisíc korun.

Bulimie je špatná, ublížila vám a je jen dobře, když to tak budete cítit. Dostala vás na lopatky, ale vy jste se nedali a i přesto se dokázali znovu postavit. Udělala z vás silnějšího člověka. Nikdy jí to neodpusťte a nikdy ji už neposlouchejte. Nemyslí to s vámi dobře, je to vaše špatné já, váš vnitřní démon. Ale víte co? Je dobře, že víte, jak váš démon vypadá. Většina lidí to neví.

Být závislý na čemkoli je totéž co otroctví. Je to hrozné, svazující a už nikdy se nebudete cítit svobodní. Proto se nikdy nenechte ovlivnit názorem jednoho člověka, ať je pro vás důležitý sebevíc. Je to pořád názor jednoho jediného člověka, což nemůžete považovat za názor relevantní. Nikdy se nezalíbíte všem, vždy tady bude někdo, komu se nebude líbit střih vašich vlasů, široké anebo naopak útlé boky, nohy tenké, tlusté anebo naopak vypracované. Nikdo tyto lidi nedosadil do pozice arbitra, který má nad vámi a vaším životem dohled. Jste člověkem svobodným, který má stejná práva jako tento soudce, který jistě není bez jedné jediné vady na kráse či charakteru.

Je to váš život, tak ho žijte. Přeci nebudete následovat čáry osudu, který pro vás namaloval někdo jiný. Někdo, kdo takové situaci nikdy nečelil. Nemůžete mu to mít však za zlé, nicméně nikdy neporozumí tomu, čím jste si prošli. Nikdo kromě vás a mnoho milionů lidí, kteří jsou na tom stejně jako vy.

Ať se děje co se děje, nikdy nepouštějte svou závislost ze řetězů, nikdy, zkrátka nikdy!

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s