Velký zadek? No a? To se teď nosí.

Vím, že moje nohy nejsou už dávno těmi tyčkami, co bývaly (a které jsem tehdy považovala za tlusté), vím, že můj zadek je bambilionkrát větší, než býval. Jsem zkrátka samá prdel a samé stehno a už mi to nevadí. To všechno díky (anebo snad kvůli?) silovému tréninku – dřepům, mrtvým tahům a swingům. Nedávno jsem si říkala, že se přeměřím, protože jsem si chtěla objednat nové oblečení na léto a říkám: „Mám obrovskej zadek, mám tak 95 cm, co jsem se měřila minule…“ Padla mi brada, když se jednička na krejčovském metru setkala se 103 cm.

Big+butt+center+http+r+darttumblrcom+center_e666ad_6078458

Chtěla jsem si po roce obléct kraťasy, které mi byly vloni volné. A? Tak tak, že bych se snad ani najíst nemohla. Chtěla jsem si obléct krátkou elastickou sportovní sukni s takovými těmi kraťásky vespod. Říkala jsem si, že to je jistota, že to na sebe určitě natáhnu. A přes zadek to prostě nešlo… a… a jasně, šlo to těžko i přes stehna. Rázem jsem se dostala do mírné deprese.

Takže?

Řekla jsem “ a dost“ snažit se narvat do XS a S oblečení, které jsem tahala dříve a které si vždycky zkusím jenom proto, že mi je líto je vyhodit. Ale jinak to prostě asi nejde. Jednak mám problémy se do takového malého obleční narvat a když už se narvu, vypadám v tom velká, takže mám pocit, že jsem vyžraná. Ale ne, prostě mám víc svalů.

Rok 2014 – 2016: Období vegan raw food

Abyste věděli, o čem mluvím, tak toto jsem já v době, kdy jsem necvičila, jen běhala a nejedla (teda jedla, ale jen ovoce).

13632865_1156322354434391_1699257221_o

Rok 2016: Přechod na normální stravu a cvičení

Toto jsem já před rokem, kdy jsem cvičila už asi 4 měsíce (červen 2016) a myslela jsem si, že moje stehna už větší být nemohou, měla jsem z toho depresi a úzkostlivě jsem si je přeměřovala, 47 cm v nejtlustším bodě, bože, cože? Tak tlustý?!

13530532_1145091955557431_622452171_n

To jsem si ovšem jen myslela 😀

Rok 2017: Tak mám prostě velký stehna a zadek, no.

Tuto fotku jsem pořídila v červnu 2017, tedy o rok později. A až teprve teď vidím ten velký rozdíl, stehno v nejtlustším bodě měří 62 cm.

FullSizeRender

No a toto jsem já dnes. Nejzásadnějším posunem ve vnímání svých stehen a zadku je, že jsem to zkrátka přestala řešit. A? Koupila jsem si nový kousek oblečení, který mi na tyto větší proporce sedí. Zkrátka a dobře, musím si už jednou provždy zvyknout na větší číslování, s tím, že nebudu začínat na XS, ale M.

Dříve bych si totiž nekoupila větší kousek oblečení, než je XS nebo S, a to už jen z principu. Přece nebudu mít M (jako middle – to jako střední?! Já mám zásadně S a když se poštěstí, tak i XS. Jako small – malý, nebo extra small – jako velmi malý). Teď jsem na druhé straně barikády, nebo alespoň co se asijského číslování oblečení z Aliexpressu týče a občas mám XL, tedy velmi velký.

Být sám sebou

Všechno je to o tom, jak vnímáme sami sebe, jak to máme nastavené v hlavě, zda smýšlení samých o sobě necháme někým ovlivnit, například někým, kdo vám bude pořád dokola říkat, že byste to neměli tak přehánět se cvičením, s jídlem, že máte obří stehna a zadek a že jste jako ženy mohutné a že tak už to stačí a měly byste raději něco zhubnout. A že vlastně už ani vůbec ženami nejste. Přesně takhle jsem to měla já. Hodně mě to bolelo a dlouho jsem nechápala, že se takovými lidmi nemusím obklopovat a že mě názory ostatních nemusí vůbec zajímat. I přes to všechno jsem se rozhodla zůstat sama sebou a pokračovat po té cestě, jakou jsem si zvolila.

Že silový trénink není pro ženy je naprostá blbost. Původně jsem chtěla ještě více zhubnout, ale namísto toho mi narostly svaly. Nechtěla jsem mít tak velká stehna a zadek, ale pak jsem se to naučila nosit a už bych nikdy nechtěla vypadat tak, jako na první fotce. Nejen, že se mi změnilo tělo, ale změnilo se mi hlavně nastavení v hlavě, které z hladovění přešlo na vyváženou stravu.

A často je to také především o tom, jak se na fotku vlastně napózujete.

Mějte se rádi, když se budete mít rádi, budou vás mít rádi i ostatní. Když sami sebe mít rádi nebudete, nečekejte to ani od ostatních.

PS: Před rokem bych něco takového nikdy nenapsala a už vůbec bych neukázala fotku sama sebe, natož nenamalované. Proč? Důvodem byl asi nedostatek sebelásky, ohlížení se na názory ostatních, možná kousek paranoie a hlavně nedůvěra v sama sebe.

Je nutné si uvědomit, že svět každého z nás je v prvé řadě o nás, nikdy ne o druhých.

Reklamy